Náhody a základy teorie pravděpodobnosti
Znáte to, jedete
autem, máte pustěné radio, navigace vám právě sdělí, že máte odbočit na silnici
368. O sekundu později vám ranní zprávy
oznámí, že při povodních na Filipínách zemřelo, no hádejte, ano, 368 lidí. .
Chcete zavolat kamarádovi, který se na nějakou dobu odmlčel a zeptat se jak se má, hledáte jeho číslo v mobilu a v tu chvíli vám volá.
To si zase tak jednou v říjnu jedeme z Johannesburgu do Kruger parku, Paul řídí, já si čtu si v bedekru o tom, že v této době afrického jara je nejlepší čas obdivovat modro kvetoucí jacarandy. Zvednu hlavu a zrovna míjíme tyto krásně do modrých květů zahalené stromy u silnice. To by nestálo ani za zmínku, kdyby v tu chvíli neoznámilo radio : Posloucháte radio Jacaranda. Za chvili po té čekáme na křižovatce na zelenou, když rádio hlásí, že letos jsou v módě pruhy. Náhoda nám to krásně demonstruje - vidím slečnu na přechodu v pruhovaných šatech jak jde směrem k pruhovanému domu.
Celkem banální situace - náhody. Někteří si jich ani nevšimnou. Dějí se nám všem pořád.
U předvídatelných jevů se pravděpodobnost jevu dá matematicky vypočítat, výsledek je číslo ≤ 1. 1 je jistota, např. pravděpodobnost, že jednou zemřeme je tedy 1. Čím menší pravděpodobnost jevu, tím menší výsledné číslo. Pravděpodobnost, že naše vláda udělá pro občany dobré rozhodnutí je daleko menší, mohla by být i 0,01 tedy 1:100.
Náhody se nedají vypočítat podle teorie pravděpodobnosti. Protože definice náhody podle české wikipedie je : >> Náhoda. neexistence předvídatelnosti či pravidelnosti nějakých událostí či jevů <<. Proto nás to tak fascinuje a přitahuje. Někteří díky náhodám věří v osud.
Dost matematiky a filosofování, popíši vám jednu dávnou kumulaci náhod. Kdybych mohla vypočítat pravděpodobnost, tak by mi vyšlo velmi malé číslo. Možná srovnatelné s výsledkem pravděpodobnosti, že dnes vyhraji 10 milionů.
Jak jsem (ne)potkala pana X
Je rok 1984 a já se chystám sama na cestu do Číny a Thajska. Jsem teprve druhý rok v Holandsku a plním si můj životní sen = procestovat, co nejvíce zemí.
>> Vsuvka pro ty později narozené: Začátkem osmdesátek ještě neexistuje masová turistika, nelétají chartrové lety, letenky se musí hodně dopředu rezervovat a vyzvednout v Cestovní kanceláři a jsou tištěné na speciálním tvrdém papíru ve formě knížečky. Navíc mají stejnou cenu i když si je objednáte rok nebo týden dopředu. Neexistuje internet, bedekry jsou vzácné, australské Lonely Planet nakladatelství slaví teprve desetileté výročí, a málokdo o nich ví. Svět je ještě autentický a turisti jsou vlastně cestovatelé. Cestování je pro dobrodruhy, snílky, milovníky volnosti a improvizace. Jednou na cestách se člověk musí smířit s tím, že se může stát cokoliv. Náhodná setkání a situace jsou tedy hlavní náplní cest <<
Mám za A/ čas, za B/ pozvání do Hong Kongu a Číny od západoněmecké firmy, pro kterou jsem tlumočila na veletrhu a za C/ hlavně holandský pas (který na rozdíl od Československého umožní vstup do téměř všech zemí světa). Na zpáteční cestě chci ještě strávit pár dní v Thajsku, tehdy v zemi neznámé. Z cizinců tam byli jen zapomenutí hippies z šedesátých let a americká základna. O této zemi jsem se dozvěděla od jednoho amerického vojáka, kterého jsem potkala v Hamburgu. Nemám cestovní pojištění, ani nevím, že něco takového existuje. ( to jsem poznala až po seznámení s mým třetím manželem - Holanďanem, který mě chtěl na všechno možné pojistit ) . Pro jistotu chci mít v každé zemi kontakt na někoho, kdo by mi mohl pomoci v případě problému. Tak se nejprve v Nizozemí ptám známých , kteří jsou původně z Prahy, zda neznají někoho, kdo bydlí v Bangkoku; 'ano, známe, pan Kopečný, ale nic moc od něj neočekávej, takový divný patron' zněla odpověď. OK, pár týdnů potom na návštěvě v Brně stejnou otázku dám kamarádovi cestovateli. Jo, znám tam pana Kopečnýho, ale ani bych ti ho nedoporučil, pěkný blbec". Ok. Na pana Kopečnýho, pravděpodobně jediného Čecha, který v Thajsku tehdy žije, samozřejmě ihned zapomenu. Za měsíc letím.
Cesta se vydařila, žádnou pomoc jsem nepotřebovala. Poslední den pobytu v pětimilionovém Bangkoku, zajdu do místní CK v centru města, abych dala vědět, že letenku do Evropy použiji podle původního plánu, tzv. Confirmation air ticket. Paní z CK se dívá na můj NL pas a říká: ' to máte takový divný jméno; nepřipadá mi jako holandský, odkud původně jste ?' Já hrdě na to: ' narodila jsem se v Československu.' A ona : ' jééé, můj švagr je z Československa.' A já: ' nejmenuje se náhodou pan Kopečný ? ' Ona udiveně : ' ano, jak to víte, znáte ho ?' Ne, neznám, ale pozdravujte ho.