Den Blbec

Je pondělí, 25. 8. 2025, 8:00 

Po hodině a půl jízdy z Jedlové jsme dorazili do Hradce Králové, konkrétně do čekárny veterinární nemocnice HK VET. Jsme tu i s pejsky Angie a Ruby a rozhodně nejsme sami — kolem nás posedávají nervózní majitelé se svými miláčky těsně u nohou. Dnes čeká Rubyho operace druhého ouška. Není to žádná banalita. Jedno ouško už mu operovali před osmi týdny a zvládl to tehdy docela dobře.

 Jak už asi tušíte podle názvu článku, dnes to tak hladké nebude.Klinika má zřejmě naplánováno víc zákroků, než kolik se dá v klidu zvládnout. Po delším čekání přichází řada na nás. Ruby dostává první medikaci — opiát na zklidnění (ještě ne plnou anestezii) — a my odjíždíme domů s tím, že si ho odpoledne vyzvedneme. Až se probere a budou hotové testy, které ověří, jestli při zákroku nebyl zasažen nerv v okolí ucha, zavolají nám. Stejně jako minule.

Kolem třetí hodiny odpoledne nám volají, že operace proběhla v pořádku a že si Rubyho můžeme vyzvednout v 19:00. Když ho přebíráme, všímám si, že rána dost krvácí. Upozorňuji na to paní doktorku. Prý je to v pořádku — pooperační ránu zkontrolovalo několik lékařů.

Rubínek zalehne dozadu do auta. Jedeme zase — už počtvrté dnes tu samou trasu, hodinu a půl tam, hodinu a půl zpátky. Ukazatel paliva v mém Dusteru už hlásí jen tři čárky. 

Otáčím se na řidiče (Paula): "Neměli bychom radši natankovat?"

 "Ne, to dáme domů v pohodě."  Jo… moc mě to teda neuklidnilo. 

Domů dorážíme ve 20:30. Ruby se pomalu vyhrabe z auta, došourá se do kuchyně — a za sebou nechává krvavou stopu jak postřelený hrdina akčního filmu. Něco je špatně. Volám naší skvělé veterinářce do Litomyšle, paní Štusákové,   na kliniku  VET-S. Naštěstí je ještě tam, zrovna se chystá odejít. V panice jí líčím, že mám strach, aby Rubinek nevykrvácel…

"Můžete na mě chvíli počkat? Tak 30 minut. Ihned sedáme do auta a jedeme k vám." Je ochotná. Ano, počká.  I přes moje berle se nějak dostávám zpátky do auta. Dnes Litomyšl uvidíme popáté.

Změna priorit 

 Pani veterinářka mezitím volá na kliniku do Hradce, pro jistotu. Rubyho prohlédne, nasadí kompresi, vezme krev, podá injekci na zastavení krvácení a bolest. Rubinek teď vypadá jako ruská babuška — hlava omotaná obvazem, jen mu chybí šátek a hůlka.

Ve 21:45 konečně vyrážíme domů. Uklidněni. Tedy já.

Paul už tak klidný není: "Proč to u tý paní doktorky tak trvalo?"

"Proč se ptáš ? máš najednou naspěch?" ptám se podezíravě.

"No… ehm… nechal jsem na plotně hrnec. Chtěl jsem ohřát párek… a jak byl ten fofr, úplně jsem na to zapomněl."

Ježíšmarjá. Snad nehoříme.

Jedeme noční krajinou — za celou cestu ani jedno auto. Paul to žene 120 km/h. V půlce cesty se ozve divné pípání.

"Co to je?"

Paul (neochotně): "Auto dává najevo, že… dochází nafta."

Ještě asi 15 km. V hlavě už skládám krizový plán:– Když to zdechne v lese, snad bude fungovat mobil…– Zavoláme taxi, odveze nas domů, záchrana domu před požárem se v tuto chvíli jeví jako priorita 1.

Většinou jsem to já, kdo zapomíná vypnout sporák, ztrácí klíče, nechává otevřenou lednici nebo hledá mobil v mrazáku. Teď, po mé operaci kolene a s berlemi, je většina věcí na Paulovi, který bývá jinak extrémně zorganizovaný. Ale jak je vidět, i jeho dostihl stres.Tohle jsem u něj ještě nezažila.

No… abych to zkrátila — poslední část cesty jsem už skoro telepaticky sunula auto k bráně. A světe div se, když jsme dorazili domů, voda v hrnci se ještě kompletně nevypařila, dům stál, jen ten párek byl navždy ztracen.

Večeře šla rovnou do koše.

Padli jsme na pohovku s pohárem vína v ruce, unavení, vyčerpaní, ale konečně doma. Pejsci se k nám přitulili, taky úplně hotoví. Na uklidnění jsme si pustili jednu epizodu Teorie velkého třesku, serial známe skoro slovo od slova.

A přesto... Den Blbec nakonec hodnotím pozitivně

• Zjistila jsem, že ani Paul není neomylný – a to je pro mě docela uklidňující zjištění.

• Uvědomila jsem si, že na naši veterinářku , paní doktorku Štusákovou, se opravdu můžu spolehnout – i ve chvíli, kdy už má pozdě večer sbaleno a chystá se z práce domů.

• Trasou do Hradce už trefím i bez navigace a téměř poslepu i přes uzavírku silnic a objížďky

• Jít spát bez večeře je vlastně zdravé – pro linii i pro noční trávení.

• A koupě Dustera? Čisté bingo. I s poloprázdnou nádrží se tváří, že ujede světa kraj. Zatím to vždycky dal.
 

mějte se hezky a i když máte den blbec, tak věřte, dobře to dopadne.