PF 2026

PF 2026 .    Maminka,  Janička,  Alzheimer aneb naučit se cizí jazyk za 4 měsíce je dnes malina  

Ahoj kamarádi,

Zdravím vás a dovolte mi popřát vám opravdu skvělý rok 2026. Přeji nám mír v Evropě, zdraví a hlavně dost energie, abychom ze života ještě dokázali vytěžit, co se dá. Rodina se na to ostatně musí připravit.

                         BLÝSKÁ  SE  NA  ČASY 

Carpe diem – pokud možno ve zdraví.
Nebudu se zde ohlížet za rokem minulým, bilancovat a podobně. Přítomnost a budoucnost jsou mnohem inspirativnější a právě to bych vám chtěla v tomto dopise předat.

 
Protože nestárnu jen já, ale I vy, mí kamarádi, dovolím si na začátek nového roku pár malých tipů. Jeden z nich je pro mě zásadní: mít chuť do života. Tu já pořád mám — a asi tím občas lezu lidem na nervy. I když moje fyzická kondice není žádná hitparáda, hlavu se snažím udržovat v provozu. Mozek je totiž propojený s tělem a musí se pořád cvičit. viz dole v dopise můj oblíbený citát. Viděla jsem to u své maminky. Nebála se začít jezdit autem, když jí bylo 75 let, a do práce s počítačem se pustila hned o Vánocích 2003, kdy s otcem dostali pod stromeček svůj první computer. Jak si to pamatuji tak přesně? Našla jsem její první e-mail — mamince tehdy bylo 74 let.

Ahoj Janicko a Paule. nedele 4.1.2004 Chceme Vam za vse podekovat a nezlobte se,ze jsme tak vyvadeli k vuli pocitaci.Zatim jsem z toho na vetvi a bude to pro nas velkeuceni. Dedecek prijde za mnou a chce vedet co umim a ja nic,tak zas odejde.Doufam ,ze se to pomalu naucim.Jsme radi,ze jste v poradku dojeli a dnes muzete odpocivat. Moc vas zdravime,mame vas moc radi,dik za vse mati otec.

Maminka se všechno učila velmi rychle. Napsala jsem jí sama asi pět lekcí práce s počítačem — a dodnes jsou použitelné, protože nezávisí na verzi systému. Nešlo jen o psaní e-mailů, hledání ve vyhledávači nebo přeposílání fotek a filmů. Jarka si vytvořila vlastní Excelovou tabulku, kam si zapisovala výdaje na chalupu. Instalovala si moderni hudbu do svého JUKEBOX softwaru na počítači a poslouchala svého oblíbeného Freddie Mercuryho. Dokonce po mně chtěla, abych ji naučila Photoshop. Byla aktivní a zvídavá až do svých 91 let, pak už jí docházely síly a byla upoutaná na lůžko.

 Když jí bylo asi 85, stěžovala si, že Facebook pořád něco mění a že už na to nemá chuť — což mi tehdy přišlo skoro úsměvné. Našla jsem její poslední příspěvek na Facebooku, bylo jí tehdy 87 let. A jak vidíte, nebyl to žádný deníček typu "co jsem dělala v neděli", ale odrážel její zájem o dění ve světě – dokonce obsahoval odkaz na článek

Historek o mamince a jejím moderním myšlení mám spoustu a ti, kdo ji znali, je ode mě už slyšeli mnohokrát.

No a jak to pojmu já v novém roce? Slyším, jak se ptáte.

Cestování, focení, psaní. (Roli hospodyňky si nechám na později.)

První polovinu roku už máme víceméně naplánovanou — letenky jsou koupené. V lednu nás čeká kratší cesta do Indonésie.
V březnu pak pár týdnů na jihu Afriky: týden kolem Kapského Města za přáteli a dobrým vínem (kde oslavím po pětapadesáté svou osmnáctku), potom přelet do Johannesburgu, návštěva Bestie (čti bestí = kamarádky, ne bestie) a pak hurá na dva týdny terénním vozem za baobaby, solné pánve a surikaty do Botswany. Je to takové ještě jedno dobrodružství do divočiny — dokud to fyzicky jde.
A v květnu konečně uskutečníme dvakrát odloženou cestu do Argentiny.

Všechny tyto výlety si plánujeme sami, bez cestovek — dobrodružstvi bez davů turistů. Kdyby někdo chtěl poradit nebo se jen zeptat, klidně se ozvěte. AI umí taky skvěle plánovat cesty. pozor, kontrolovat. Možná to všechno zní jen jako cestovatelské plány, ale pro mě je to hlavně způsob, jak zůstat v pohybu — fyzicky i mentálně. Každá nová cesta znamená nejen objevovat neznámé, ale orientovat se, plánovat, mluvit s lidmi, řešit nečekané situace — například přežít buzeraci a chaos na letištích. Cesty bez cestovky mi připomínají čtvrtky ze seriálu Big Bang Theory, kdy Sheldon tomuto dni říká: "Anything can happen Thursday."

A teď k mozku a jeho kondici. Nedávno jsem v holandské televizi sledovala dokument o nemoci, která nás všechny děsí — Alzheimerově chorobě. Probíhal dlouhodobý výzkum na statisticky dostatečně velké skupině lidí, sledovaných po mnoho let. Účastníky rozdělili do tří skupin:
– první mentálně nedělala nic náročného,
– druhá si procvičovala mozek hrami, křížovkami, sudoku,
– třetí se učila nový jazyk.

Po letech se ukázalo, že první dvě skupiny měly vyšší riziko rozvoje Alzheimerovy choroby, zatímco třetí skupina byla na tom výrazně lépe — stárnutí mozku i demence postupovaly pomaleji.

Takže: učme se nový jazyk.
S ohledem na mé budoucí cesty jsem indonéštinu (bahasa indonesia — prý jeden z nejlehčích jazyků) vyloučila — slovo orangutan už znám — ale španělština mě láká. Tak jsem se dnes zeptala svého "rádce" — AI — jak na to. Ten návod se dá použít na jakýkoli jazyk, a tak vám ho pro inspiraci posílám v příloze.
Spoiler: ano, používá AI.

Čas běží, ale zvědavost, radost a chuť jít dál nám nikdo brát nemusí.

Ať se vám vydaří krásný nový rok, plný inspirace, zážitků a malých dobrodružství — a těším se na setkání, rozhovory a sdílení, ať už kdekoliv.

Pozn.:
Moje minulé i budoucí cesty, fotky a historky najdete na:
www.tsoatsoa.com

P. S. Můj oblíbený citát (mám ho na ledničce jako magnet) je od Eleanor Rooseveltové:
"Do one thing every day that scares you."
("Každý den udělej něco, čeho se bojíš.")

Jana Vanourkova travels: tsoatsoa.com