BABYLON

19.5. letiště ve Frankfurtu . Přílet z Argentiny do Evropy

"Sie sind in Europa, hier spricht man Deutsch oder Englisch." 

Pracovnice středního věku na frankfurtském letišti zvýšeným hlasem nevrle sděluje staršímu pánovi o holi ( budeme mu řikat Jose), že je v Evropě a že se zde mluví německy nebo anglicky. Jose právě s manželkou vystoupil z našeho letadla z Argentiny a u východu čeká, stejně jako já, na předem objednanou asistenci.

¡Bienvenidos! Vítejte v Evropské unii.

Jose se jí zdvořile ptal, kdy si je asistent vyzvedne. Spěchají totiž na navazující let do Itálie. Jenže netuší, co mu zaměstnankyně říká, a obrací se se stejnou otázkou na mě – samozřejmě ve španělštině.

Naštěstí jsem schopná mu rukama nohama vysvětlit, o co jde: že paní španělsky nemluví a že bude potřeba domluvit se jinak. Zároveň zaměstnankyni sděluji, že cestující čeká na asistenci a kromě španělštiny ovládá už jen italštinu.

Po chvíli mi dochází, proč je paní tak nevrlá. Na frankfurtském letišti totiž vládne chaos.

Těch několik zaměstnanců, kteří jsou zrovna ve službě, jednoduše nestíhá.

Frankfurtské letiště patří k největším v Evropě, ale pověstná německá Pünktlichkeit a zákaznický servis už dávno nejsou tím, čím bývaly. Přestupujeme zde poměrně často, takže vím, že rozlehlost terminálů, pasové kontroly i bezpečnostní prohlídky dokážou spolknout spoustu času a zaměstnanci nejsou zrovna přátelští.

Po operaci kolene si na dlouhé lety s přestupem objednávám asistenci také. Bez ní bych navazující let do Vídně často nestihla – dlouhé chodby mezi terminály nejsou pro čerstvě operované koleno právě ideální. Navíc mě bezpečnostní kontrola pravidelně odstaví stranou. Umělé koleno totiž spolehlivě rozezní rám detektoru. A i když předem upozorním, že mám endoprotézu, následuje několikaminutová kontrola speciálním skenerem. Někdy mám pocit, že v mém koleni hledají zásuvku.

Dnešní přestup absolvujeme částečně společně s argentinskou dvojicí. Musíme se přesunout na evropský terminál. Netušíme však, že nás to bude stát hned tři různé asistence. Zatím čekáme na tu první. Mezitím si brousím španělštinu.

Po dlouhých minutách pro nás přijíždí nevrlý a očividně spěchající asistent číslo jedna. Po několika minutách jízdy nás odstaví před výtahem a sdělí nám, že si pro nás přijde někdo jiný.

Čekáme dalších dvacet minut.

Teď už nemůžeme pokračovat sami, protože od okamžiku převzetí asistencí za nás odpovídá Lufthansa. Paní z Argentiny (budeme jí říkat Dolores) potřebuje na toaletu.

Začínám s multitaskingem. Doporučuji jí, aby ještě vydržela. Přes mobilní aplikaci překládám do španělštiny podmiňovací věty a budoucí časy a zároveň si plánuji, jak se budu dále zdokonalovat ve španělštině (kdybych zvládla alespoň přítomný čas, bylo by super. ) Vysvětluji Dolores, že by mohla zabloudit nebo minout asistenta, který pro nás má přijet.

Dolores statečně vydrží až do příjezdu asistence.

Nakonec dorazí hned dva lidé – paní asistentka č. 2a a asistent č. 2b, který mluví velmi lámanou němčinou.

Nastupujeme do výtahu. Na č. 2a je patrná nervozita zato č. 2b zachovává klid. S úsměvem ji svou jednoduchou němčinou uklidňuje, že je krásný den a všechno se nakonec vyřeší.

Ptám se ho anglicky, odkud pochází.

"Z Íránu," odpovídá.

Sjíždíme výtahem dolů, projedeme pár chodeb a za nejbližším rohem nás čeká radost každého leteckého cestovatele – pasová a bezpečnostní kontrola.

My máme na přestup tři hodiny. José pouze dvě.

Jednou z mála výhod je, že díky asistenci předbíháme nekonečnou frontu na pasovou kontrolu. Asistenti totiž pro nás používají zvláštní vstup určený pro osoby se sníženou pohyblivostí neboli mrzáky a pro letové posádky.

A právě tady mi začíná docházet, proč jsou všichni zaměstnanci na pokraji sil.

Od poloviny dubna 2026 totiž platí nové nařízení Evropské unie – EES (Entry/Exit System) **.

Každý cestovatel musí projít novým procesem registrace. Otisky prstů, fotografie, kontrola dokladů. Každý cestovatel stráví tedy u okénka pasové kontroly o hodně delší čas než obvykle. Nepomůže, že jste z EU a máte biometrický pas.

My díky asistenci projíždíme pasovou kontrolou poměrně rychle. Tam si nás přebírá další tým asistentů. Připadám si trochu jako štafetový kolík na olympiádě.

Naše cesty se zde rozcházejí. My míříme do business lounge, zatímco se loučíme s Josém a Dolores. Nebo to byli Giuseppe a Giulia? Po několika hodinách strávených v mezinárodním Babylonu frankfurtského letiště už si nejsem úplně jistá.

Business lounge Lufthansy je přeplněná. Najít volné místo připomíná menší logistickou operaci.

Ještě větší překvapení mě však čeká na dámských toaletách. Marně hledám odpadkový koš. Nikde nic. Žádná nádoba na hygienický odpad. O to více vyniká box na použité injekční jehly, který se skví na jednom z umyvadle v rohu.

Poslední část cesty ke stojánce letadla do Vídně absolvujeme už bez asistence. Z business lounge je to přibližně kilometr svižné chůze, takže si říkám, že rehabilitace kolene dnes proběhne důkladně.

K letadlu přicházíme mezi prvními. Letíme business třídou, a tak máme přednostní nástup.

Podávám letenku a rok starý holadsnký biometrický pas ke kontrole. Zaměstnankyně načte pas a po chvíli řekne: "Moment prosím, máme problém." To stejné u Paula

Předá naše doklady kolegovi, který s nimi začne cosi řešit v počítači. Minuty ubíhají. Cestující nastupují. Letadlo se postupně zaplňuje. V pravidelných intervalech se ptám, v čem je problém. Nikdo nic konkrétního neřekne.

Nakonec nastupujeme jako poslední.

Dozvídáme se pouze to, že v systému byly uvedeny nesprávné údaje a bylo nutné vše zkontrolovat. Jak k tomu došlo, se už nedozvíme. Možná při pasové kontrole při zadávání dat došlo k chybě. Let jsme naštěstí stihli.

Přesto ve mně zůstává určitá obava. Stále více věcí svěřujeme databázím, algoritmům a propojeným systémům. Dokud vše funguje, je to rychlé a pohodlné. Když ale někdo zadá špatný údaj nebo se splete, může se z člověka během několika sekund stát problém k řešení.

Během letu si vzpomenu na film The Net *** ( Síť ) z roku 1995 se Sandrou Bullock. Tehdy působil jako technologický thriller a já tušila, naše budoucnost.

P.S.

A vy se ptáte, kde byl Paul, pořád se mnou.

´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´´

BABYLON *

Jestlipak víte kde se nachází a čím se proslavil. Nyní je to symbol chaosu, ¨úpadku, nekomunikace. Metafora.

Podle AI je Babylon:

Babylon (Babylón) byl ve starověku významné město v oblasti dnešního Iraku. Největšího rozkvětu dosáhl za vlády Nebuchadnezzar II v 6. století př. n. l. Byl centrem obchodu, kultury, vědy a moci. S Babylónem jsou spojovány legendy o visutých zahradách a příběh Tower of Babel. Změť jazyků.

Dnes slovo Babylon často funguje jako symbol a jeho význam závisí na kontextu:

• V Bibli je Babylón symbolem pýchy, morálního úpadku, útlaku a vzdálení se od Boha.
• V politických a společenských debatách může označovat mocenské elity, byrokracii nebo zkorumpovaný systém.
• V populární kultuře bývá symbolem velkoměsta, bohatství, dekadence, chaosu nebo kulturní rozmanitosti.

** EES (Entry/Exit System) podle AI

Nový digitální systém vstupu a výstupu do EU (tzv. EES – Entry/Exit System) je plně funkční od 10. dubna 2026. Původně mělo postupné zavádění trvat do konce května 2026, ale systém naplno naběhl na všech vnějších hranicích schengenského prostoru již v dubnu. [1, 2]

Systém EES funguje následovně:

• Konec razítek: Ruční razítkování pasů bylo nahrazeno digitální evidencí.
• Pro koho platí: Týká se pouze občanů ze zemí mimo EU (států, které nejsou členy EU a Schengenského prostoru), kteří cestují do Evropy na krátkodobý pobyt (do 90 dnů v jakémkoliv 180denním období).
• Biometrika: Při prvním vstupu a výstupu se v systému zaznamenají otisky prstů a fotografie obličeje spolu s údaji z pasu. [1, 2, 3, 4]

Poznámka: Občané ČR cestující v rámci EU nebo schengenského prostoru žádným těmto kontrolám nepodléhají.

PUSTÁ TEORIE V Německu, kontrolují všechny.

*** FILM SÍT

Film The Net (Síť) Sandra Bullock v něm hraje počítačovou analytičku, které hackeři zmanipulují digitální identitu. Najednou pro úřady, banky i policii prakticky přestává existovat a musí dokazovat, kým skutečně je.

Na svou dobu šlo o sci-fi thriller, dnes působí až překvapivě aktuálně v době propojených databází, digitálních identit a závislosti na počítačových systémech.