FORRESTa  GUMPová *

Od prvního počítače přes pole až ke globalizaci

O náhodách, které se odehrály uvnitř velmi pečlivě naplánovaného života.

Můj životní plán jsem měla už v patnácti.

Byl překvapivě konkrétní: do devětadvaceti emigrovat, naučit se jazyky, vystudovat dobrou školu, najít zajímavou práci a objevovat svět.

Snila jsem o dalekých výpravách do neznáma, ve stopách Zikmunda a Hanzelky, Livingstona či Richarda Halliburtona **.

To všechno jsem splnila.

Co jsem ale ve svém plánu neměla, byly náhody, které mě cestou posouvaly do nových situací. Ty se naplánovat nedaly.

Dnes se podíváme na ty, které mě postupně stavěly právě tam, kde se rodilo něco nového – technologie, které dodnes významně ovlivňují náš svět.

Pojďme se na ně podívat zblízka.

Seznamte se  

PRVNÍ  MINIPOČÍTAČ ,  píše se rok 1976   

Ve 24 letech jsem se jako studentka posledního ročníku Computer Studies na VUT v Brně ocitla na brněnských veletrzích, kde jsem představovala firmám první malý počítač firmy Honeywell Bull.

Data se do něj zadávala klávesnicí a kontrola probíhala přímo na obrazovce.

Dnes samozřejmost. Tehdy skoro zázrak.

Takový nepřímý předchůdce toho, co dnes považujeme za běžné počítačové ovládání * – na Microsoft Windows sis totiž ještě musel počkat až do roku 1985.

Do té doby existovaly především obrovské firemní sálové počítače, do kterých se vstupní data "krmila" pomocí děrných štítků.

Minipočítač na veletrhu byl vlastně malý server určený pro bankovní aplikace.

Firma mě nejprve musela zaškolit.  A tady se mi velmi hodila kombinace dvou věcí, které jsem si do svého životního plánu naopak dala:  francouzština a výpočetní technika.

Seznamte se : 

PRVNÍ  LIS  NA  VÁLCOVÉ  BALÍKY  SLÁMY,  píše se rok 1982 

Dalším milníkem byla v roce 1982 práce na brněnských veletrzich u francouzské firmy, která jako jedna prvních za železnou oponou představila stroje na lisování slámy do tvaru válců – dnes nejvíce používaný způsob lisování slámy na polích.

BONUS - pocit svobody

Zde připojím malou, ale pro mě velmi významnou historku.

V té době jsem již měla nizozemský pas. Byla jsem několik měsíců oficiální Holanďankou.

Francouzský  vedoucí stánku firmy na veletrhu byl velkým přítelem naší socialistické vlády. A tak jednoho dne přivítal na stánku starého známého,  ministra zemědělství,  s doprovodem odborníků.

Mým úkolem bylo tlumočit.

Ale jak už to na podobných akcích bývá, moje funkce byla spíš "Ferda Mravenec – práce všeho druhu" – tedy také barmanka a servírka.

Delegace právě pila kávu a já byla v kuchyňce za závěsem.

Vtom slyším hlas ministra: "Soudružko!"

Nereaguji.

"Soudružko!!! Kde jste?"

Stále nereaguji.

"Soudružko, neslyšíte?"

Ministr strčil hlavu do kuchyňky. Hlasitě zopakoval: "Soudružko, neslyšíte?"

Otočila jsem se v naprostém klidu.
Řekla jsem: "Ó, já jsem myslela, že hledáte nějakou soudružku. Já nejsem soudružka." V tu chvíli to přišlo.

Blaho. Uvědomila jsem si to naplno. 

Jsem svobodná.  Mám nizozemský pas.

Mohu říct mocipánovi do očí: "Já nejsem soudružka."

Bez strachu.

Bez následků. 

Z polí zkratkou rovnou do víru velkoměsta

Seznamte se : 

PRVNÍ  BANKOMATY  V  AMSTERODAMU  1986-89 

Pracuji v Amsterdamu v oddělení počítačových sítí ABN, jedné z největších bank na světě. 

Právě uvádíme do provozu první čtyři bankomaty v Amsterdamu, takzvané ATM. A jsou s nimi problémy. Často nefungují. Což je u bankomatu poměrně podstatná vada jeho charakteru.

V létě téhož roku jedeme s Paulem na naši první cestu do Jihoafrické republiky.

Tehdy byla Jihoafrická republika v některých oblastech na špici technologických inovací. Vzpomeňme například slavného dr. Christiaana Barnarda, který zde v roce 1967 provedl první úspěšnou transplantaci lidského srdce. 

Moje tehdejší definice této části Afriky? Americké technologie a servis, evropská kultura a gastronomie, a to celé zasazené do divoké africké přírody.  Nejlepší kombinace na světě. 

Na sever od Johannesburgu, v opravdové subtropické Africe, v malém městě Tzanneen najednou vidím fungující ATM.

A u něj frontu místních.  Je pátek, právě proběhla týdenní výplata a lidé si stojí poslušně ve frontě pro své peníze.

Chvíli pozoruji ten frmol u bankomatu.

Funguje.  V Africe.  V malém městě.

A v hlavě mi proběhne jednoduchá úvaha:

Když může fungovat bankomat tam, kde člověk čeká spíš slona než banku, musí přece fungovat i v Amsterdamu.

A tak jsem si tenkrát řekla: až se vrátím domů, zjistím proč. 

Čas plyne dál. 

Seznamte se : 

PRVNÍ  SOFTWAROVÍ  INŽENÝŘI  Z  INDIE NA SÍTI,  Namasté!  

konec milenia, začátek globalizace. 

Je konec devadesátých let minulého tisíciletí a rozvoj výpočetní techniky je obrovský. První připojení k internetu přes telefonní linku se pomalu stává skutečností a World Wide Web (WWW) se začíná šířit světem.

Naše banka ABN AMRO (ABN po fúzi s bankou AMRO) patří mezi  největší mezinárodní banky na světě a já mám spolu s několika kolegy na starosti síť  čítající desítky tisíc napojení.  Stovky ATM, asi 300 bankovních poboček, napojení na burzu, na další banky atd.

Většinu času trávím zaváděním nových připojení do provozu a podporou celé sítě. Specializuji se na mezinárodní propojení bank a zabezpečení komunikace sálových počítačů. a ochranu bezpečnosti sítě v komunikaci sálových počítačů.  (pro počítačové nerds a šťouraly:  kvůli bezpečnosti se používá u mainframe síťový protokol IBM SNA, nikoli dnes převládající TCP/IP. )  

Jednoho dne mi na stole přistál tlustý, svázaný fascikl papírů.  ´

Šéf : " Tady je nový projekt. Budeme napojovat softwarové inženýry z Indie. Budou u nás programovat. Jsou dobře vzdělaní a levní."

Pauza.

" Toto tady je návrh projektu, který jsme před 9 měsíci zadali jedné americké firmě.  Externista, který měl projekt na starosti, dal výpověď a předal nám nedokončený návrh zapojení.  Musíš to převzít."

Další pauza.

"Máme na to vyčleněno milion guldenů."

A nakonec:

"A prosím, co nejrychleji."

Vezmu projekt a rychlovkou do něj nahlédnu.

Vidím, že můj předchůdce navrhl spojení i přes nebesa .. Ještě, že tehdy neexistovaly vláčky satelitů pana Muska, to by se ještě prodražilo.  

To snad nemyslí vážně.

Nechce se mi dokončovat řešení někoho jiného.

Tak přemýšlím, jak bych to udělala já – úplně od začátku.

Vím, že banka je propojena  s významnou americkou firmou, která vybudovala vlastni celosvětovou zabezpečenou síť  spojení do podniků se sálovými počítači (mainframe).  Tak proč toho nevyužít? Nebudeme přece vypouštět vlastní satelity.

Stačí zařídit pouze zabezpečené vstupy do sítě v Indii. 

Pár dní po zadání úkolu přijdu za šéfem a hlásím:  "Už jsme to testovali. Všechno funguje."

Šéf se na mě nevěřícně podívá, jako bych právě spadla z višně.

"Kolik to bude stát?"

Odpovídám: "Kolik Indů bude pracovat?"

"Budeme testovat se sedmi ."  

"Tak to bude 15 guldenů krát počet zaměstnanců za security vstup."

Zírá na mě beze slov. .

"Takže.. Počítám  7 × 15 . 

" Celkem 105 guldenů."

Šéf na mě chvíli kouká.

"To není možné."  "Chci to černé na bílém."

Tak to dostal.

Projekt popsaný na dvou stranách A4.  105 guldenů.

A tím se, aniž bych to tehdy tušila, u nás v podniku otevřely dveře do budoucnosti:

Programátoři na druhém konci světa, práce přes hranice, mezinárodní IT týmy, centra podpory velkých podniků v zahraničí.  Dnes tomu říkáme jednoduše – OUTSOURCING.

ZÁVĚR

A tak jsem se od prvního počítače přes pole a bankomaty dostala až ke globalizaci.

Což je vlastně docela paradoxní.

Protože když jsem si v patnácti plánovala svůj život, chtěla jsem pravý opak.

Chtěla jsem poznávat svět ještě dřív, než bude celý propojený, dostupný a stejný.

Chtěla jsem Zikmunda a Hanzelku, Livingstona, Halliburtona.

Chtěla jsem svět, který je plný tajemství a překvapení. A čeká na objevení.

A místo toho jsem pomáhala vytvářet svět, ve kterém už nemusíte nikam jezdit.

Stačí se připojit.

Vysvětlivky

* Forresta Gumpová      

Odkazuje na symboliku známého filmu Forrest Gump s Tom Hanks v hlavní roli 

Bílé pírko  představuje křehkou rovnováhu mezi osudem a náhodou,  svobodu, lehkost a smíření.  

Bonboniéra   Slavná věta "Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš" shrnuje nepredikovatelnost lidského osudu. 

Běh  překonávání vlastních limitů i svobodu pohybu.

Film zároveň ukazuje rozdíl mezi tím, co můžeme ovlivnit, a tím, co je výsledkem náhody nebo osudu.

* * Richard Halliburton 

americký cestovatel a spisovatel, který proměnil své cesty po světě v dobrodružné příběhy plné historie, exotiky a romantiky. Navštěvoval místa spojená s dávnými civilizacemi, vydával se po stopách slavných cestovatelů  

Moje oblibená kniha: Královskou cestou za romantikou.    

Disclaimer: Všechny fotografie v tomto blogu jsou moje a jsou chráněny autorským právem © .
Prosím, nepoužívejte je bez mého svolení.

Share